Klub českých turistů

Attachments:

Propozice

Cykloturistická akce v neděli 29. března 2015 Akci připravil a vede: Vacek Bohuslav s kvalifikací vedoucí turistiky Odjezd ve 13.00 od ČEZ arény (ZS), sraz 12.45 hodin. Popis trasy : Chrudim – Slatiňany – Škrovád – Trpišov – Svídnice – Lukavice – Zaječice – Hrochův Týnec – Tuněchody - Pardubice.

cca 50 km, mapa Shocart č. 128.

Údaje o trase: Délka do 60 km, náročnost 4 z 5, malé převýšení, pro všechny typy kol, zpevněný a dobře sjízdný povrch i za mokra. Akce, během které je nutno dodržovat „Kodex cyklisty“ (jezdi pouze po povolených cestách, nezanechávej stopy, ovládej své kolo, dávej přednost ostatním, buď ohleduplný ke zvířatům, rostlinám a majetku, jednej s rozmyslem) je určena pro disciplinované cykloturisty.
Samozřejmostí je předepsané vybavení jízdních kol a respektování „Zákona o silničním provozu“. Cyklistická přilba povinná pro každého účastníka akce, každý jede na vlastní nebezpečí, osoby mladší 18 let pouze v doprovodu dospělé

Akce je zařazena do Kalendáře akcí 2015 oblasti KČT Pardubický kraj
Všichni účastníci, i nečlenové jsou úrazově pojištěni na akci samotné.

Vybrané památky a zajímavosti na trase:
Hrochův Týnec:
Město Hrochův Týnec se skládá z pěti místních částí: Hrochův Týnec, Stíčany, Blížňovice, Blansko a Skalice.Město se rozkládá na okraji Polabské nížiny, 10 km východně od města Chrudim, nad soutokem řek Novohradky a Ležáku. Tyto řeky, které městem protékají, tvoří malebný ráz krajiny. Při procházce podél jejich toků lze obdivovat krásné zátočiny, které se zde vytvořily.Nejstarší archeologické nálezy v okolí Hrochova Týnce jsou datovány z mladší doby kamenné. První písemné zprávy o Hrochově Týnci a Stíčanech pocházejí z konce 13. století.Hrochův Týnec je křižovatkou cykloturistických stezek. Pro náštěvníky nabízí zachovalé historické zajímavosti a možnost oddychu v místních parcích.
Chrudim:
Když se Chrudim v písemných pramenech objevila poprvé, mělo její území za sebou již několik tisíc let osídlení. Archeologické výzkumy dokládají, že na návrší zvaném Pumberky (severovýchodně od dnešního centra) lidé postavili opevněné sídliště přibližně již před šesti až sedmi tisíci lety. Velmi hustě bylo území budoucího města osídleno v období tzv. lužické kultury (1200 – 900 let př. n. l.). Prvním národem, jenž se zde usadil a jehož jméno se nám dochovalo, byli Keltové (od pátého století př. n. l. do přelomu letopočtu). Chrudim za jejich pobytu zřejmě patřila k zázemí velkého oppida, jež se nacházelo na území osady Hradiště u Českých Lhotic přibližně 10 km na jih od Chrudimi.Po delší pauze v osídlení přicházejí v 7. – 8. století Slované. Nad řekou Chrudimkou vzniká patrně v 9. století hradiště jako jedno z center správy raného českého státu. První spolehlivá písemná zmínka o Chrudimi se vztahuje k r. 1055, kdy zde měl podle Kosmovy kroniky zemřít český kníže Břetislav I. Nejvýznamnějším mezníkem v novodobých dějinách města bylo úspěšné založení královského města Přemyslem Otakarem II. někdy před rokem 1276. Poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu podtrhávala význam města a napomáhala jeho rozvoji, takže se Chrudim v období vrcholného středověku zařadila mezi přední města českého království. Od r. 1307 patřila s určitými přestávkami ke královským věnným městům, jež sloužila manželkám českých panovníků jako zdroj příjmů. Tato tradice se udržela až do zániku habsburské monarchie v r. 1918.Na počátku husitských válek (1419 – 1434) se Chrudim přiklonila na stranu protikatolickou a německy mluvící část obyvatelstva město opustila. Od té doby je Chrudim, stejně jako celý region Chrudimska, teritoriem takřka výhradně českým. Město bylo v opozici také proti panujícím Habsburkům během neúspěšných stavovských povstání v letech 1547 a 1618 – 1621, což pro něj mělo vždy vážné důsledky. Od 16. století význam a postavení měst v českém království upadal, Chrudim byla však i nadále významným správním centrem.Do života města často zasahovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. Doloženy jsou požáry hradiště v 11. a 12. století, Město například vyhořelo i krátce po svém založení na přelomu 13. a 14. století, těžkou ranou byla třicetiletá válka (1618 – 1648), během níž v důsledku rekatolizace odešlo evangelické obyvatelstvo. Posledními velkými pohromami byl požár dvou předměstí 6. srpna 1850 a několik povodní ve druhé polovině 19. století.
V 18. a 19. století se rodil současný ráz poklidného provincionálního města, svoji roli sehrály v tomto procesu mimo jiné pozdní zavedení železnice (1871) a pomalejší rozvoj průmyslové výroby. Co však Chrudim ztrácela na hospodářském a správním významu, získávala díky řadě osobností a podpoře řady institucí v oblasti kulturního života a školství.Z nejvýznamnějších chrudimských rodáků lze jmenovat Viktorina Kornela ze Všehrd (* asi 1460, + 1520), humanistického vzdělance a autora právnického díla „O práviech, o súdiech i o Dskách země České knihy devatery“, dále Jana Nepomuka Štěpánka (* 1783, + 1844), obrozeneckého dramatika, herce, režiséra a ředitele Stavovského divadla, nebo Josefa Ressla (* 1793, + 1857), vynálezce lodního šroubu. K městu měli osobní vztah skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Camille Saint-Saëns, Zdeněk Fibich, malíř Alfons Mucha a řada dalších.Když se Chrudim v písemných pramenech objevila poprvé, mělo její území za sebou již několik tisíc let osídlení. Archeologické výzkumy dokládají, že na návrší zvaném Pumberky (severovýchodně od dnešního centra) lidé postavili opevněné sídliště přibližně již před šesti až sedmi tisíci lety. Velmi hustě bylo území budoucího města osídleno v období tzv. lužické kultury (1200 – 900 let př. n. l.). Prvním národem, jenž se zde usadil a jehož jméno se nám dochovalo, byli Keltové (od pátého století př. n. l. do přelomu letopočtu). Chrudim za jejich pobytu zřejmě patřila k zázemí velkého oppida, jež se nacházelo na území osady Hradiště u Českých Lhotic přibližně 10 km na jih od Chrudimi.Po delší pauze v osídlení přicházejí v 7. – 8. století Slované. Nad řekou Chrudimkou vzniká patrně v 9. století hradiště jako jedno z center správy raného českého státu. První spolehlivá písemná zmínka o Chrudimi se vztahuje k r. 1055, kdy zde měl podle Kosmovy kroniky zemřít český kníže Břetislav I. Nejvýznamnějším mezníkem v novodobých dějinách města bylo úspěšné založení královského města Přemyslem Otakarem II. někdy před rokem 1276. Poloha na zemské cestě z Prahy na Moravu podtrhávala význam města a napomáhala jeho rozvoji, takže se Chrudim v období vrcholného středověku zařadila mezi přední města českého království. Od r. 1307 patřila s určitými přestávkami ke královským věnným městům, jež sloužila manželkám českých panovníků jako zdroj příjmů. Tato tradice se udržela až do zániku habsburské monarchie v r. 1918.Na počátku husitských válek (1419 – 1434) se Chrudim přiklonila na stranu protikatolickou a německy mluvící část obyvatelstva město opustila. Od té doby je Chrudim, stejně jako celý region Chrudimska, teritoriem takřka výhradně českým. Město bylo v opozici také proti panujícím Habsburkům během neúspěšných stavovských povstání v letech 1547 a 1618 – 1621, což pro něj mělo vždy vážné důsledky. Od 16. století význam a postavení měst v českém království upadal, Chrudim byla však i nadále významným správním centrem.Do života města často zasahovaly epidemie, hladomory a živelné pohromy. Doloženy jsou požáry hradiště v 11. a 12. století, Město například vyhořelo i krátce po svém založení na přelomu 13. a 14. století, těžkou ranou byla třicetiletá válka (1618 – 1648), během níž v důsledku rekatolizace odešlo evangelické obyvatelstvo. Posledními velkými pohromami byl požár dvou předměstí 6. srpna 1850 a několik povodní ve druhé polovině 19. století.V 18. a 19. století se rodil současný ráz poklidného provincionálního města, svoji roli sehrály v tomto procesu mimo jiné pozdní zavedení železnice (1871) a pomalejší rozvoj průmyslové výroby. Co však Chrudim ztrácela na hospodářském a správním významu, získávala díky řadě osobností a podpoře řady institucí v oblasti kulturního života a školství.Z nejvýznamnějších chrudimských rodáků lze jmenovat Viktorina Kornela ze Všehrd (* asi 1460, + 1520), humanistického vzdělance a autora právnického díla „O práviech, o súdiech i o Dskách země České knihy devatery“, dále Jana Nepomuka Štěpánka (* 1783, + 1844), obrozeneckého dramatika, herce, režiséra a ředitele Stavovského divadla, nebo Josefa Ressla (* 1793, + 1857), vynálezce lodního šroubu. K městu měli osobní vztah skladatelé Bedřich Smetana, Antonín Dvořák, Camille Saint-Saëns, Zdeněk Fibich, malíř Alfons Mucha a řada dalších.

Slatiňany:
Město Slatiňany naleznete v malebném kraji na úpatí Železných hor 4 km jižně od okresního města Chrudim. První písemná zmínka o Slatiňanech pochází z roku 1294, kdy zde na skalnatém ostrohu nad řekou Chrudimkou stála pouze dřevěná gotická tvrz. Jejím vlastníkem byl zřejmě František za Slatiňan. Na sklonku XVI století koupil panství pražský měšťan Bohuslav Mazanec z Frymburka a nechal na místě tvrze vystavět renesanční zámek. Následovala řada dalších vlastníků, jako například Jan Sigmund Knobloch, rodina Berků z Dubé , František Adam z Bubna a z Litic, František Josef ze Schőnfeldu, kníže Jan Adam z Auerspergu a další následníci tohoto rodu. Snad největšího rozkvětu doznala obec v letech, kdy panství vlastnila knížecí rodina Auerspergů. V této době se postupně z bezvýznamné vsi stávají Slatiňany hospodářsky i kulturně živým místem. Vzniká zde například v roce 1859 cukrovar s rafinérií a kostkárnou, v roce 1877 továrna na umělá hnojiva, parní pila v roce 1901 a v roce 1903 lihovar. Slatiňany byly povýšeny na město 1.7.1971. V současné době má město spolu s místními částmi Škrovád, Kunčí, Trpišov a Kochánovice 4040 obyvatel.
Svídnice:
Poprvé se uvádí ve starém archivu v roce 1349 ves „SWIDNICZE". Patřila k podlažickému klášteru minoritského řádu sv. Jakuba, který byl založen Jarošem Lacembokem z Chlumu, jak uvádí archiv z roku 1472. Roku 1564 byla Svídnice přičleněna k panství sečskému. Na sklonku 17. století zřídil pod Práčovem Josef František Schoenfeld rybník. V roce 1714 byla zřízena při rybníce papírna. Prvním papírníkem byl Petr Seifert. Roku 1739 papírna vyhořela. V roce 1754 získal papírnu ve veřejné dražbě Antonín Ritschel z lužického Budyšína. V papírně pracovalo 6 vyučenců a 3 učni. Vyráběl se zde kancelářský, obalový a poštovský papír. Hlavní surovinou byly hadry, které sbírali po vesnicích „hadrníci". Ritschel provozoval papírnickou výrobu do roku 1838. Po jeho smrti odkoupil objekt za 23 tisíc zlatých svídnický mlynář Josef Jeřábek. Výrobu zlepšil a předal ji synovi, který byl vyučen papírníkem. Později výroba zaostávala a proto byl při papírně zřízen mlýn. V roce 1854 objekt vyhořel a za sedm let nato papírnická výroba zanikla. Horní svídnický mlýn, který byl po zániku papírny v provozu, byl i nadále nazýván „Papírna". Po druhé světové válce rybník i mlýn zanikly v souvislosti s budováním práčovské retenční nádrže.
Plánované zastávky: Monako, Trpišov a další vždy po dohodě.
Aktivně a příjemně strávený nedělní odpoledne všem cyklistům přeje
Tento rok jezdíme na pocit.
Bohouš Vacek – tel. 724 913 219
email: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.