Klub českých turistů

Předpověď počasí na druhou dubnovou sobotu letošního velmi pokročilého jara zpočátku nevypadala nic moc, ale

v pátek ji vylepšili, a v sobotu jsme se opravdu probudili do slibně se tvářícího rána. Přihlášených, snad pod dojmem oné předpovědi, nebylo příliš, ale ráno v 7.20 se nás na hlavním nádraží v Pardubicích pod odjezdovou tabulí sešlo 12, včetně malého Látovic Matyáška, a tak jsme vyrazili.
EC Smetana jsme dojeli do České Třebové, potom ještě Regio Novou dvě stanice do Anenské Studánky, pořídili jsme skupinové foto a směle vyrazili do nádherně kvetoucí přírody (kdy se vám podaří vidět vedle sebe kvést např. pampelišky a petrklíče). Nejdříve po silnici do vsi kolem bývalých lázní (dnes ústav sociální péče), potom do kopečka, kolem celkem fotogenického kostelíka, potom sešli do údolíčka Lukovského potoka, ten jsme přebrodili, vystoupali z údolí, prošli kolem zaniklé osady Královec a pomalu sešli ke státní silnici ze Svitav na Lanškroun. Tu jsme překřížili a po okresní silničce kolem rybníku Hvězda došli k železniční zástavce Semanín. Povšimli si prázdného čapího hnízda na jednom ze sloupů elektrického vedení (všímal jsem si ho z vlaku před řádkou let již jako studentík) a pokračovali do lesa podél záhadně znějící přírodní rezervace Psí kuchyně. Posvačili pod turistickým přístřeškem a pokračovali za stálého stoupání po lesní silničce na Kozlovský hřbet. Minuli lesní křižovatku cest a nejdříve po lesní silničce, poté po silnici, se přiblížili k hlavnímu cíli naší cesty, turistické Chatě Maxe Švabinského na Kozlovském kopci (603 m). I když rozhledna měla být podle správce (KČT Česká Třebová) zavřená, v chatě měli k dispozici klíč, a tak jsme měli možnost vystoupat dalších 33 výškových metrů a pokochat se výhledem do kraje. Viditelnost nebyla nijak zvláštní (bezpečně jsme určili pouze Andrlův Chlum a s jistými pochybami Suchý vrch a Bukovou horu), ale i tak stál výhled do kraje za tu námahu. Sestoupali jsme dolů, občerstvili se v chatě (výborná zelňačka), vrátili se na silnici, a nyní již po modré (až dosud jsme šli výhradně po zelené) sestoupili do údolí Křivolíku. Prošli jsme kolem budovaného pravěkého skanzenu a opět po zelené vystoupali k poutnímu kostelíku na Horách. Občerstvili se nejprve vyvěrající vodou a poté i v místním hostinci a po další krátké pauzičce sešli zahrádkářskou kolonií k městskému parku Javorka v České Třebové. Potom jsme podešli trať a krátce před 16. hodinou dorazili do cíle naší cesty, k železničnímu nádraží v České Třebové. Nálada byla výborná, výlet se vydařil, počasí také, příroda nádherně rozkvetlá, parta skvělá, a tak jsme zakoupili skupinovou jízdenku a prvním rychlíkem (opět EC, tentokrát Kysuca) zamířili k domovu.
Ve vlaku jsme ještě výlet zhodnotili a po zhruba 40 minutách jsme se spokojení a se sluníčkem v duši i na nebi rozloučili na hlavním nádraží v Pardubicích.

Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce