Klub českých turistů

Fotky jsou na: http://tksp.rajce.idnes.cz/2013_Janske_lazne

Náš výlet se měl, dle předpovědi konat za pěkného slunečného počasí,což slibovalo slušnou účast. Jeli jsme do oblasti Krkonoš,která je nejhezčí právě díky vodopádům a

kaskádám na Černohorském potoce. Proto nás čekal krásný výlet.
Jelikož se mi hlásili i turisté z konkurenčního klubu TSP,tak došlo,po delší době ke spojení obou klubů.Měl jsem přihlášeno 12 turistů s tím,že Maruška Kadeřábková s vnučkou pojedou autem a počkají na nás v Janských lázních.Protože je vlakem do Janských lázní špatné spojení využili jsme autobus,který jel v 8,10h z Pardubic přímo do Janských lázní.Autobusem nás jelo nakonec deset.Po zhruba 2h jsme v 10,20h dorazili do Janských lázní,kde na nás u kolonády čekala Maruška Kadeřábková s vnučkou.Kolem 10,30h jsme vyrazili po modré směrem k Černohorskému potoku.Šli jsme kolem hotelu Siréna a u chaty FN Hradec Králové začíná ona trasa.Jaké bylo naše překvapení,když na začátku cesty byla cedule ,že je cesta z důvodu polomů po minulé povodni uzavřena.My však jsme to riskli a začali jsme po ní stoupat vzhůru.Čekala nás zhruba 6km cesta na Černou horu.Ze začátku byla cesta upravená a měla končit po 300m u mostu a dále už je neznačena.Po 300m jsme však došli ke zbořenému mostku a museli jsme přebrodit potok.Naštěstí bylo málo vody,tak jsme přešli téměř suchou nohou.Za potokem byla cesta docela dobrá,ale čím jsme stoupali výše,tím více jsme překonávali kameny a spadlé kmeny.Podél cesty jsme viděli krásné vodopády a peřeje,které bohužel,protože bylo málo vody,nebyly tak výrazné.Místy do vody svítilo slunce a odlesky dělaly z vody zlatou stoku.Tato partie patří k nejfotografovanějším z celých Krkonoš.
Cesta byla úzká, a tak jsme museli jít za sebou a někteří zůstali vzadu,aby se nezabloudilo. Došli jsme k rozcestí a domlouvali se,kam jít dál.Nakonec jsme pokračovali rovně a protože nebyl signál nemohli jsme ostatní informovat.Zadní opozdilci sešli na cestu vedoucí doleva a pokračovali po ní.Já jsem bohužel byl bez signálu,tak se po několika pokusech podařilo Stáně dovolat Milanovi Klasovi,který byl v té druhé partě a domluvili se,že když dorazí dříve počkají na nás na Černé hoře.My jsme pokračovali po stejné cestě stále vzhůru.Cesta byla stále užší a užší až nakonec skončila v poli.Po vyšlapání svahu jsme se ocitli u Malých Pardubických bud.Zde jsme se občerstvili a odpočinuli si.Chtěli jsme zde i obědvat,ale vzhledem k vysokým cenám jsme po chvíli pokračovali na Černou horu.Zde byla cesta již po asfaltu a ve 13,30h jsme přišli k Černé boudě, kde už na nás ostatní z té druhé party čekali.Zde se nám otevřeli krásné výhledy na Sněžku a okolní kopce.Bylo jasno a bez oparu,tak byla krásná viditelnost.Po krátké přestávce jsme pokračovali na vrchol Černé hory.Nahoru jsme přišli ve 14,30h a zašli jsme na oběd do kiosku u lanovky.Po obědě jsme se zašli podívat k vysílači a poté někteří zašli na rozhlednu.Dolů jsme chtěli jít tzv.Zvonkovou cestou,cesta však byla po povodni také uzavřena a chybělo značení.Museli jsme se několikrát informovat a nakonec jsme si cestu částečně zkrátili podél lanovky,došli na asfaltku a po ní jsme došli ke Zvonkové cestě a dále po ní pokračovali do Janských lázní.Měli jsme ještě 40 min.čas,tak někteří zašli na kolonádu na kafe,jiní do cukrárny na tradiční výbornou zmrzlinu,kávu a zákusky.
Odjezd byl naplánován na 16,51h,ale autobus přijel o 10 min. déle. Měli jsme strach,abychom stihli ve Dvoře Králové nad Labem vlak.Po informování řidiče on ztrátu dohnal,tak jsme dojeli v 17,57h na nádraží do Dvora Králové nad Labem,nasedli do vlaku a ten se hned rozjel.Bez adrenalinu by to nebylo ono.Do Pardubic jsme dojeli v 18,57h a tím úspěšně končil můj poslední letošní výlet.Tento výlet ukázal,že není nemožné občas opět spojit oba kluby
Vypracoval Martin Macoun