Klub českých turistů

Fotky jsou na: http://arous.rajce.idnes.cz/Krusne_hory/

To byla nádhera aneb ať žije chaos pod kontrolou. Hanka a Jirka Němcovi pečlivě připravili krásnou dovolenou, kdy nám

nabídli překvapivě malebnou krajinu Krušných hor s příjemným ubytováním v Perninku. I počasí spolupracovalo, neboť po dlouhém chladném a deštivém období s povodněmi náhle – jak zázrakem – nastal slunečný týden s letními až tropickými teplotami.
Sešla se skvělá parta lidí, i když různě přijížděli i odjížděli (jak jinak než kontrolovaně chaoticky). Třeba Anička přijela později, protože doma ve tmě šlápla kočce na hlavu a ta ji leknutím pokousala, takže se Anička musela léčit a ukazovala nám pak na noze záseky jak od Drákuly.
Hanka a Jirka připravili trasy pro pěšáky i pro cyklisty, takže bylo z čeho vybírat. Nicméně další varianty pak byly ještě přidávány, třeba Dana byla posedlá rozhlednami a prostě na ně musela, nebo Petr a Anička vymýšleli cyklo cesty tak, aby ten odpolední „návratový“ vlak se opravdu nedal stihnout a muselo se to jet celé vlastním pohonem až na chatu.
Výlety nás vždy překvapovaly krásou krajiny i různými zajímavostmi – chodníček přes rašeliniště u Božího Daru, upravený Nejdek se skálou nebo Vlčí jámy se stále přítomným sněhem u Horní Plané. Kontrolovaný chaos se projevoval i v tom, že jsme sice ráno vyrazili do různých směrů, ale v hospůdkách na trase jsme se vždy potkali (pěšáci i cyklisti), ať už koordinací přes mobily nebo prostě nějakou intuicí. Zejména Karel „létal jak démon“ po celých horách českých i německých, aby se vždy vynořil v pravou chvíli u té správné hospůdky (U Medvěda v Horní Plané, U Mikeše v Abertamech).
Nejdelší dny v roce nám umožňovaly pozdní návraty, takže jsme se vraceli (pěšky nebo na kole) přes nádherné horské rozkvetlé louky prosvícené podvečerním sluncem a doplněné koncertem zpěvu ptáků.
Prohlíželi jsme si města a vesničky jak v „dosažitelných nížinách“ (Karlovy Vary, Loket, Ostrov, Sokolov aj.), tak na horách (Boží Dar, Potůčky, Horní Planá, Nejdek, Nové Hamry aj.), což znamenalo, že jsme pěšky nebo na kole často „funěli“ do pěkných kopečků. Kopec v Pstružném na nás hodně zapůsobil nebo Zdena zase stále vzpomíná na pěkný stoupáček z Jáchymova a jen lituje, že nebyl delší. Růžena má ale opačné cyklo zážitky, neboť mazaně jezdila zásadně s kopce dolů, prostě někdo si umí vybrat trasu.
Na výletech se nám přihodily i drobné šrámy a musíme se přiznat, že ostatním sloužily jako zdroj veselí. Dana si zřejmě chtěla ověřit pravidlo, že každý se má dívat kam šlape, takže na chodníčku v rašeliništi nekoukala na cestu, zakopla a zahučela do prohlubně s vysokou trávou. Když jsme se k ní otočili, tak jsme užasli, neboť v rašeliništi byla zapíchnutá busta Dany, prostě trčela tam viditelná jen od pasu nahoru (takový zvláštní rašeliništní trpaslík). Zdena zase na horské louce si asi chtěla odpočinout, tak ulehla do trávy (teda spíš spadla) a přikryla se svým kolem. Vítězem je ovšem Pavel (zvaný „Pája“), který jel okolo hospůdky s překvapivým názvem „Restaurace U Páji“ a přesně před touto hospůdkou náhle havaroval. Přímí účastníci nehody to komentovali slovy, že se tam „vyválel“, ale Pavel tuto terminologii důrazně odmítá. Stejně ale Pavla podezříváme, že se vyválel jen proto, aby se pak na chatě mohl nechat opečovávat od doktorky Tatjany. Nehody byly ale i v kulturní oblasti, kdy Karel v Bečově ignoroval výzvu hradního průvodce o vypnutí mobilů a následně obohatil prohlídku hlasitým zvoněním svého miláčka, aby se pak vzápětí ležérně opřel o prkno a rachotivě se propadl do zpovědnice.
Krušnohorský kraj je evidentně magický, neboť někteří začali rozumět řeči zvířat a intenzivně s nimi komunikovali. Petr dlouze pokecal s vrabčákem v hospůdce U Hastrmana, Pavel zase bučel s kravami kdykoliv k tomu měl příležitost a těch příležitostí bylo hodně (snad to nebude mít vliv na dojivost v regionu), Jirka pak v Karlových Varech tak okouzlil pejska od majitele hospůdky, že ten jen blaženě vrněl a klepal pacičkou (teda ten pes).
Sportovní výkony jsme podávali slušné, ale také jsme si užívali odpočinku, navštívili hrady a výstavy, obdivovali parky, koupali se v přírodních koupalištích. Stáňa si pochvalovala, že se vždy neomylnou intuicí přidá k té skupince, která na výlet vyráží nejpozději a užívá si pohodu, kdy během výletu se vždy našla (delší) chvíle pro poležení na trávě ve stínu šumících stromů. Podobně Iva se s chutí prospala u křížové cesty v Nejdku, zatímco Milan se Stáňou si vsugerovali myšlenku, že jsou v Tunisu a tudíž teplota 35 stupňů představuje ideální chladnější počasí pro procházku křížovou cestou. K odpočinku také patřilo popovídání v hospůdkách na trase, kdy jsme se osvěžili pivem, někdy i z místních pivovarů – Stáňa tak ochutnala pivo Karel IV. v Karlových Varech, Anička s Petrem zase koštovali Puškvorcové pivo v hospůdce U Hastrmana, Iva ujížděla na nealkoholickém pivu, zatímco Milan nedělal žádné pivní protekce a mlsal všechny značky, jen Jirka pivnímu mámemí nepodléhal a vždy zvolil oblíbenou kávu se šlehačkou.
Prožili a viděli jsme toho hodně a rychle to uteklo. Poslední večer opět zafungovalo kouzlo kontrolovaného chaosu, protože jsme se na chatě sjeli doslova ve stejnou chvíli, aniž bychom ráno nějak domlouvali hodinu podvečerního příjezdu. Závěrečný večer u vínečka pak neměl chybu.

Toto vše a mnohem víc jsme prožili my – spokojení „účastníci zájezdu".
Hanko a Jirko, děkujeme.

Dovětek od Hanky s Jirkou:
Já s Jirkou děkujeme všem účastníkům zájezdu, ta bezva dovolená je zásluha všech. Hanka.