Klub českých turistů

Fotky jsou na: http://tksp.rajce.idnes.cz/2013_Pres_Klokocske_skaly_na_Kozakov_2/
Fotky jsou na: http://tksp.rajce.idnes.cz/2013_Pres_Klokocske_skaly_na_Kozakov_1/

Byl to během tří let můj třetí májový vlakový výlet do Českého ráje a potřetí se opakovala na vlas stejná situace: Když jsme

se ráno scházeli na nádraží, déšť bubnoval na okna, provázel nás téměř celou cestu vlakem, ale když jsme se v cílové stanici vysoukali z vlaku, jakoby zázrakem ustal a už se nevrátil. Připadá mi to, jako bych měl nějakou tajemnou úmluvu se sv. Petrem, že to tak bude pokaždé, když se rozhodnu uspořádat v květnu pro turisty vlakový výlet do Českého ráje.
Ráno v 6.45 se nás na hlavním nádraží v Pardubicích pod odjezdovou tabulí navzdory dešti sešlo 12, po jedné turistce přistoupilo v Rosicích a v Hradci, a tak jsme netrpělivě očekávali pány meteorology předpovídané protrhávání oblačnosti. Ještě v Železném Brodě pršelo, ale při výstupu z vlaku před půl desátou v Turnově už nikoliv. Pořídili jsme tedy skupinové foto a vyrazili na cestu. Nejdříve jsme po žluté značce prošli Turnovem až na náměstí, kde někteří navštívili „Íčko“, jiní vyfotografovali náměstí, a po červené pokračovali kolem Muzea Českého ráje, Střední uměleckoprůmyslové školy a Metelkovými sady na silnici, po ní do Záholic a po té již začali pozvolna stoupat do Betlémských a Klokočských skal. Odbočili jsme na „nepovinnou“ Zdenčinu vyhlídku do údolí řeky Jizery nad známou výletní restaurací Zrcadlová koza u osady Rakousy, k výstupu na níž bylo třeba i trochu ekvilibristiky, poté se kochali nádhernými výhledy z hrany Klokočských skal a fotografovali hlavní cíl naší cesty: Kozákov. Klokočskými průchody jsme skalní rozsedlinou po schodech sešli do Klokočí, poté do Vesce a poté již hurá na Kozákov. Stoupání nám všem dalo vskutku zabrat (převýšení 350 m na 2,5 km), ale po zhruba hodinovém výstupu jsme kolem 14. hodiny stanuli nahoře. Ještě jsme někteří vystoupali na ocelovou rozhlednu, pokochali se nádhernými, i když stále ještě oblačnými, výhledy, pofotografovali, občerstvili se v Riegrově turistické chatě KČT a po 15. hodině zahájili sestup. Stále ještě po červené sešli do Komárova a poté po zelené klesli do údolí Jizery v Semilech. To už se ukazovala modrá obloha a provázely nás stále nádherné výhledy na Semilsko a horní Pojizeří. V 16.40 jsme již byli na vlakovém nádraží v Semilech a očekávali příjezdu vlaku.
Zakoupili jsme společnou skupinovou jízdenku a i přes výluku mezi Dvorem Králové a Jaroměří jsme se krátce po 19. hodině spokojení, sušší a plní zážitků rozloučili na hlavním nádraží v Pardubicích.
Nashledanou zase za rok v máji, Český ráji!

Zaznamenal: David Šebesta, vedoucí akce