Ve vagónku v České Třebové si k nám přisedl pan průvodčí z Mladějovské úzkokolejky a propagoval tak vehementně, že většina zatoužila vláčkem jet. Vypadalo to nadějně do chvíle, než jsme uviděli všechny další zájemce (jedna partička se s námi tísnila ve vagónku a k tomu plný autobus Pardubáků). Ostatně i jízdné 120 Kč pro dospělého trochu ochladilo původní nadšení, nemluvě o 2 hodinách, které bychom museli věnovat této atrakci. Proto jsme jen pokoukali a jali jsme se stoupat na Mladějovské hradisko. Rozhledy nám trochu kazil opar, a tak se naše skupinka se 14 hlavami a 32 nohama po chvíli vydala po různých barvách značek. Helvíkov nás nelákal a GPS Zdeňka Pražáka nás povzbudila v naději, že se nemusíme bát bloudění. Při cestě vláčkem byla báječná, ukazovala přesně, že jedeme po koleji, a v pojmenování stanic se také nemýlila. Jestli to platilo stejně i pro lesní cestičky, to nemohu říci zodpovědně, chvílemi jsme šli spíše necestou než cestou. K Anenské studánce – pramenu jsme se přiblížili, ale protože bychom k ní museli sejít a pak šplhat nahoru, mávli jsme rukou a pokračovali jsme po vrstevnici (teplota stoupala a Slunce pražilo). Došli jsme ke stánku s občerstvením za zamčenou brankou. U zvonku byla cedulka „Zvoňte“ a já neváhal. Paní ochotně otevřela a nám pod slunečníky bylo fajn. Cesta dál vedla bohužel po silnici, vedro, vedro, vedro, a tak cesta lesem za Třebovickým sedlem vypadala nadějně. Pak jsme při cestě lesem viděli spoušť způsobenou vichřicí, již zpracované kalamitní stromy i lesníky, kteří pracují na záchraně. Inu, byl to smutný pohled. A najednou jsme jsme byli ve vsi Rybník a hospůdku u silnice jsme nemohli minout bez povšimnutí. Rybník je dlouhý a vlivem vedra se zdál ještě delší. Nicméně na nádraží jsme se nakonec dostali, jen někdo dřív a někdo později. Výsledkem bylo, že jsme jeli ve dvou 7hlavých skupinách.

Na závěr si pokládám otázku, zda byl tento výlet potěšením. Nečekané vedro způsobilo, že sám za sebe bych odpověděl spíše záporně. Jen doufám, že ostatní účastníci byli spokojenější než já.


Ještě stále „uvařený“ Vladimír

PS: Řešení matematického rébusu je založeno na tom, že 2 výletnice měly dvojnásobný počet nohou (fenky Čikinka a Dixie).