Slíbený náhradní autobus přijel zhruba za hodinku a pak již měl výlet švih. V Luži jsme okoukli náměstí, s nelibostí jsme četli otvírací doby občerstvoven (kavárna i cukrárna si dávaly na čas) a mírně zklamaní jsme prohlíželi i zamčený poutní kostel P. Marie Pomocnice křesťanů na Chlumku. Nečekané zpoždění nás kolem desáté přivedlo ke Košumberku, ten už byl naštěstí otevřený, a tak jsme z vyhlídky prohlíželi širé okolí. Po výměně barev (zelená zmodrala) nás čekalo několik domků v Luži a už jsme byli v lese. Teplíčko až dusno dávalo tušit, že slibované přívaly vody mohou přijít. V lese bylo báječně, vzdoušek čisťoučký, hezké to bylo. U Svaté Anny na domě nás lákal krásný štít propagující pivko, ale skutek utek. O kousek dál na kládách jsme poobědvali a dál jsme si užívali krásného lesa. Kus za Venclovkou jsme dali vale značce, polní cestou jsme došli nad Skutíčko a za nějaký čas nás přivítal Vrbatův Kostelec. Rozloučili jsme se s Jitkou Netušilovou (nedělní cykloakce „Přes Hrubý Jeseník za jeden den“ žádala své) a nás zbylé čekalo Žejbro, Podskala a Chrast. A protože se vodní kapky již nedokázaly udržet v mracích, nejprve jsme zmokli, pak nás chytla bouřka, dále nás sluníčko vysušilo, v zámecké restauraci v Chrasti jsme popili a na nádraží jsme docházeli v další bouřce.

Nedaleko Pardubic jsou krásné partie, navíc jsme nebrkali o spousty lidí, jen dostat se do Luže je poněkud složitější. A když Osud přihraje nějaký ten adrenalin…

18. 5. 2008
Pošetilý Vladimír