PODKRKONOŠÍ
Propozice na autokarový zájezd pořádaný
v sobotu 31. 5. 2008
_ve formátu DOC, 552 kB a
_ve formátu PDF, 605 kB.
Odjezd: 7.00 hod. z parkoviště u ZS
Mapa: KČT č. 19 Český ráj
Přihlášky: průběžně na mobil 732 207 671 nebo email alhyl@centrum.cz
Placení: 21. 5. 2008 v kanceláři OV KČT v Pernerově ulici od 15 do 16 hodin nebo dle dohody.
Autokar pojede v Pardubicích po trase zastávek MHD (Polabiny, UMA, Bohdaneč), dále dle osobní dohody, směr HK a do Nové Paky. Zde vystoupí skupina, která se vydá na delší trasu.
Trasa A — 22 km:
Výchozím místem je železniční stanice Nová Paka. Po červené značce směr zřícenina hradu Kumburk. Cestou se nám nabídnou daleké výhledy na Krkonoše a do jičínské kotliny. Projdeme vesnicí Brdo a stejným směrem pokračujeme k rozcestí Skalka a stoupáme na Kumburk.
Hrad vznikl počátkem 14. století, roku 1325 se píše o Markvartu z rodu Vartemberků. Po husitských válkách jej získal Jindřich z Dubé, později Trčkové z Lípy a roku 1607 Smiřičtí. V 1. polovině 15. století byl obehnán dalším věncem opevnění, za třicetileté války však byl zpustošen Švédy a roku 1658 na rozkaz císaře Leopolda zbořen. Na vrcholu kopce je vnitřní hrad, z něhož je zachována zejména spodní část paláce a hranolové věže. Uzavřen je vnitřním opevněním, jehož zdvojenou částí na severu vedl přístupový koridor, dělený branami; nad 2. branou je torzo válcové Panenské věže. Vnější opevnění tvořil příkop a hradba s podkovovitými baštami. Hrad byl zbudován z lomového kamene, pouze věž
z pískovcových kvádrů zvaných štuky. Zikmund Smiřický tu od roku 1607 plných 11 let věznil svou dceru Elišku, protože milovala "kováře rodu selského". Jedné noci ji pak osvobodil Ota z Vartemberka, zvaný Kulhavý.
Z Kumburku se vrátíme zpět na rozcestí a po červené značce dojdeme k osadě Klepanda, které vévodí rozlehlý objekt bývalého zájezdního hostince (otevřeno v sobotu od 12 h, pravděpodobně tam budeme dříve). Zde je možné udělat odbočku na hrad Bradlec, kam vede modrá značka, cesta tam a zpět je dlouhá 2 km. Dále projdeme horní částí obce Žďár u Kumburku, kde se dochovalo několik roubených chalup. Z obce Chlum stoupáme na vrchol kopce Tábor (678 m) k turistické chatě s 35 m vysokou rozhlednou a poutním kostelem Proměnění Páně z r.1704.
Tento kostel byl v roce 1897 opraven a zřejmě v souvislosti s tím byly v roce 1898 na severním úbočí kopce umístěny kapličky křížové cesty, jež je zakončena u studánky Křížovka plastikou Krista uzdravujícího nemocného. Dodnes se na vrcholu Tábora drží tradice poutě, v tomto případě připadající na pondělí svatodušní. Sestupujeme-li z Tábora od poutního kostela po lesní cestě do Košova, cestou mineme kamenný Alainův kříž, který zde nechal vztyčit majitel panství Kamil Rohan na paměť tragické smrti svého bratra při koňských dostizích. Na jižním úbočí Tábora nalezneme původně vyhlídkovou novogotickou Alainovu věž, pojmenovanou rovněž po Gabrieli Alainovi Rohanovi. Tato věž byla vystavěna knížecím stavitelem Pruvotem v roce 1862 z pískovcových kvádrů do výše 13 metrů. Dnes je ve velmi špatném stavu, celá obrostlá lesní vegetací. Také vrchol Tábora podobně jako nedaleký Kumburk nabízel pocestným daleký rozhled do krajiny.
Při pěkném počasí by se nám měly z Tábora otevřít panoramatické výhledy od Jizerských hor přes Krkonoše, Teplické skály, Orlické hory, Jičín, Prachovské skály, Hruboskalsko, Trosky, Ralsko, Lužické hory, Ještěd a Kozákov.
Zde je možnost občerstvení v Tichánkově chatě, rozhledna není v provozu.
Z Tábora stále po červené značce scházíme do Košova, na rozcestí U křížku a dále na kopec Ředice 649 m,odkud se nám opět otvírá výhled do centrální části Českého ráje. Přes osadu Dráčov a obec Bítouchov přijdeme do Rovenska pod Troskami. Zde stojí za pozornost náměstí s novorenesanční radnicí. Nejstarší částí obce je tzv. Týn s kostelem sv. Václava s přilehlou dřevěnou zvonicí.
Před kostelem je starobylá dřevěná zvonice z r. 1630. Dřívější zvonice vyhořela za náboženských bouří třicetileté války, v r. 1629. Tehdy tu vzniklo povstání rovenských a okolních luteránů proti rejtarům, kteří chtěli časně zrána 9. srpna městečko obsadit, aby tu mohl jezuitský misionář P. Matěj Burnatius z Jičína vykonat misie. Proti přesile lidu, který se sběhl, nemohli nečetní rejtaři nic svésti, proto ze msty zapálili zvonici, na níž se zvonilo na poplach. Rozbouřený lid vpadl potom do Libuně, kde vyčkávajícího tam P. Burnatia
i s jeho průvodcem, studentem Janem Rokytou, zavraždili. 17 zajatců z pochytaných pak vzbouřenců mělo být popraveno, ale na domluvy jezuitů přestoupili ke katolické víře a dostali milost, jen jeden byl popraven. Již následujícího roku 1630 byla shořelá zvonice znovu vystavěna a pořízeny dva nové zvony, které ulil mistr zvonař Martin Schrötter z Hostinného nad Labem. Třetí, nejmenší zvon byl pořízen v r. 1639.
Dnešní zvonice je vybudována na osmibokém základě ze silných dřevěných trámů a prken a pod šindelovou střechou skrývá světovou zvláštnost — zvony, obrácené srdci vzhůru, jež se uvádějí v pohyb šlapáním. Jmenují se: Jan Křtitel: výška 100 cm, průměr 110 cm, váha 15 q, Václav: výška 118 cm, průměr 129 cm, váha 24 q, Jiří: výška 80 cm, průměr 85 cm, váha 6 q. — Vstupné 20 Kč.
Trasa B — 13 km:
Autokar přejede z Nové Paky do Lomnice nad Popelkou. Z náměstí po červené značce do místní části Karlov s lidovou architekturou 18. stol., ke studánce Křížovce a podle výklenkových kapliček křížové cesty z r. 1898 na Tábor. Dále jako trasa A do Rovenska. Tato trasa je poměrně krátká, doporučuji, pokud bude čas, návštěvu Boreckých skal, asi 1 km od Rovenska.
Skály se nacházejí na výšině nazývané Bor (360 m n. m.). Přírodní památka chrání kromě skalního města také porost reliktního boru, jehož stáří je asi 120 let. Borecké skály jsou jakousi pískovcovou plošinou s členitými skalními okraji. Ve skalách se nachází několik menších jeskyní, které byly v minulosti osídleny. Na okraji Boreckých skal je Čechova vyhlídka, ze které je nádherný výhled směrem na Trosky. Z Rovenska pod Troskami vede jižní částí přírodní památky a kolem vyhlídky modrá turistická značka.
Odjezd z Rovenska pod Troskami v 17 hodin.
Přeji nám všem slušné počasí a pěkné zážitky.
Alena Hylmarová
12. 5. 2008