Něco po 9 hod. jsme dorazili do výchozího bodu naší cesty do Valaské a jak to bývá, potkali jsme myslivce. Naše srdečná rozmluva skončila v okamžiku, kdy došlo na medvědy. Myslivec nás upozornil na poslední případ, který se stal na Slovensku. My jsme byli ale v pohodě, poněvadž o dané události jsme věděli z INETU. Myslivci chudáka medvěda probudili střelbou a on je potom sápnul. Bohužel vše bylo jinak. Medvědi se díky nedostatku potravy na podzim a teplé letošní zimě probudili dříve. Na základě informace, že jsou hladoví a agresivní, Otta začal zjišťovat bezpečnostní opatření. Bylo nám doporučeno držet skupinu, hlasitě se bavit a mít nějakou tu světlici popř. dělobuch. Zatímco ostatní kroutili hlavou nad poslední radou, vedoucí se usmál a vytáhl z batohu munici II. bezpečnostní třídy. Nahoře nad vesnicí jsem po krátké instruktáži a upozornění, že mohou přijít o ruku, nabídnul ostatním účastníkům pyrotechniku. Cesta za neustálého bouchání hůlek a někdy i nuceného rozhovoru a pískání popř. zpívání pokračovala vcelku dobře. Navečer jsme dorazili do Hrončeka a zabarikádovali jsme se v opuštěné usedlosti.
Navštívili jsme Paring,který je 2. nejvyšším pohořím Rumunska (svým vzhledem připomíná Nízké Tatry a naším cílem bylo již v roce 2003).
Tentokrát jsme nepokračovali dál na pohoří Capatiny,ale po dosažení sedla Piatra Taita jsme postupovali po neznačeném,krásně divokém bočním hřebeni (všude plno kytek,krásné panoráma Paringu).V sedle Hulazu jsme navštívili salaš s velmi pohostinnými lidmi , přejedli se výborného sýra a ochutnali nefalšovanou mamaligu (kukuřičná kaše).