pohodlně jsme se usadili a po ¾ hodinky jsme ozdobili perón v Kolíně. Na Karlově náměstí jsme se rozešli k prohlídce pamětihodností a zklamalo nás, že kostel sv. Bartoloměje nás nenechal ani nahlédnout dovnitř. O desáté jsme vyšli do chrámu Přírody a ten nás přivítal s otevřenou náručí – snad proto, že byl Den Země. Jaro nesměle naznačovalo, že už je tady, tráva se probíjela tou suchou z loňska, vykukovala na nás kvítka různých barev, keře a listnáče se zahalovaly do malých lístků. Sluníčko nám chtělo dokázat, že jsme se oblékli příliš, a tak jsme začali odlupovat slupky. Kolín jsme tedy vyměnili za smíšený lesík a šli jsme a šli. Tedy, někteří si špatně přečetli větu o šetření kilometrů a zmizeli za obzorem, ovšem o překvapení nebyla nouze. Závěrečná skupinka (sedící na kládách a přikládající pod kotel potřebné kilojouly) byla zezadu překvapena skupinkou, o které se domnívala, že už ji toho dne nespatří. Na zelené značce začínala žlutá odbočka a někteří nemohli odolat – což bylo dobře, protože v jednotě je síla (spojili jsme se jak ?, hádejte kdo). A bylo nás víc a nebáli jsme se vlka nic.

V osadě Včelín jsme obdivovali pestrobarevné totemy a ve vsi Jelen jsme zvíře tohoto jména marně hledali. To byla 2 malá vybočení z lesní trasy, která ideálně spojuje Kolín s Týncem. Dobře se nám šlapalo po většinou měkké cestě (hlína či písek) a protože jsme se zadýchávali přiměřeně, zbyl i dech na povídání. Sešli jsme se členové s bývalými členy i s nečleny, a tak bylo co probrat.

Někteří jsme záviděli elán a pohyblivost Lukáši Vorlovi, který v červenci uvidí 6 svíček na svém dortu. Přestože heslo bylo míněno jinak, pravdivost se ukázala – mládí bylo bez problémů vpředu a zkušenosti nám vzadu nebyly nic platné. Krásné prostředí spolu s nádherným počasím působilo jako elixír na všechny a po překonání drobné vodní překážky jsme se neomylně sešli v bistro-kavárně-cukrárně na náměstí a dle chuti přidali třešničku na dort báječného dne v hezkém prostředí.

Protože se v našich řadách rozšiřují „digitálníci“, jsou akce důkladně dokumentovány a můžeme oprávněně očekávat, že webové stránky našeho odboru umožní nasát atmosféru této akce. Rádi jsme se setkali se Zdeňkem Pražákem, který vedle pořízení zajímavých snímků nachodil nejvíc kilometrů – oko bere (pro nekarbaníky vysvětlivka = 21 km).

A tak jsme se šťastně shledali a s výjimkou rodinných seskupení (dvojice a trojice), které potřebovaly být dříve doma, jsme v 16.09 odjeli domů. Myslím, že nás všechny ovládalo společné přání, aby nám často bylo počasí tak nakloněno jako tohoto dne.


Vladimír


Pozn. autora fotek: Fotografie jsou zmenšené na rozměr 1000x667 bodů, kdyby měl někdo zájem o originální velikost, ať se mi ozve na mail. Zdeněk Pražák (ZPrazak@seznam.cz).