přeháňky, jeden deštík v noci vytvořil ledovou krustu 0,5 cm silnou. Prameny vody zasypány sněhem. Orientace v terénu spíš citem, hraniční průsek neznatelný, byli jsme rádi, že máme buzolu. První a jediné stopy člověka pro orientaci až na Smrku směrem na Paprsek.

Středa:
občerstvení v Lipové, z Bílé Vody po Č na bivak U Šišky. Padá vlhký sníh.

Čtvrtek:
po Č na Růženec a dále již jen podle nezatelné česko-polské hranice na Borůvkovou horu do Travné (zde poslední možnost občerstvení — pivo a čokoláda), bivak pod vrchem Koníček (drobně chumelí).

Pátek:
stále po hranicích na Hraničky, Borůvkový vrch, okolo Špičáku, bivak v sedle Peklo.

Sobota:
přes Kovadlinu, Karkulku na Smrk (zde v praxi vyzkoušeno bloudění — na pláni před vrcholem žádná stopa po lidské aktivitě, vrcholový přístřešek zasypán sněhem), dále už podle lyžařské stopy na Paprsek (občerstvení), po Č zpět na Trnovou horu na bivak (první noc bez srážek).

Neděle:
po Z do Ostružné, cestou se ukázalo sluníčko; klasicky hřálo a svítilo, když jsme byli v hospodě na obědě a ve vlaku cestou domů.

Celkem za víkend 45 km, z toho 44,2 km na sněžnicích a 0,8 km pěšky.
...a všichni jsme byli rádi, že máme sněžnice a že nemusíme řešit pohyb na běžkách...

Otto Luňák