Je tradicí nepřerušenou od roku 1987, že o posledním či předposledním víkendu před Vánocemi pořádá oddíl výkonnostní turistiky v Turistickém klubu Synthesia oslavu svých „turistických Vánoc v bivaku“, přiléhavě zvanou „Předvánoční Vysočina“. Konala se totiž vždy - až na nepatrné výjimky - na Vysočině jakožto našem nejbližším a nejoblíbenějším turistickém terénu, který lze navštěvovat v každou roční dobu. (Během let se staly místem oslavy např. Pivnice, Oheb, údolí Doubravy, Maštale, Zubštejn, Devět skal, Pasecká skála.) Tak tomu bylo i při 19. ročníku o víkendu 9. - 11. prosince, kdy vedoucí oddílu pro rok 2005 Ota (mimochodem nejvýkonnější veterán klubu v roce 2005) pořádal výlet „Předvánoční Vysočina na K2“, kde to „K2“, jak se dalo očekávat, neznamenalo druhou nejvyšší horu světa.
Začali jsme na samém prahu Vysočiny, v pátek večer ve Vrbatově Kostelci. Po delším posezení v zahulené hospůdce jsme vystoupali na hřeben Kostelecké hůry (se zbytky sněhu a s výhledem na svítící vesničky a města našeho kraje) a ulehli jsme v lese. V paprscích ranního slunce jsme smetli lehoučký sněhový poprašek z našich bivakovacích stříšek, posnídali (mimo jiné) trochu svařáku i šampaňského (dodatečná to oslava Jitky a předčasná Evy) a vyrazili po modré značce ke kapli sv. Anny a pak přes Zdislav do Luže. Po obědě v hotelu Vídeň jsme pokračovali přes Lhotu, Malhošť a Skuteč do Leštinky, kde nás čekal vytopený sál v hospodě a poslední dva účastníci. Dlužno poznamenat, že hospodu zajistil význačný člen oddílu, skutečský rodák Karel, organizátor podzimní turistické výpravy do Pákistánu, kolem které bylo v médiích tolik humbuku a dezinformací; nyní tu mezi námi bylo pět z oněch sedmi „Pákistánců“!
Po vydatné konzumaci klobás a tlačenky jsme se vydali na K2, což zde není hora, ba ani kopeček, ale naopak díra do země, lom zvaný Kaňon, prostřední ze tří „kaňonů“ zbylých po dřívější těžbě žuly, známý jako tábořiště a koupaliště. Na suché trávě jsme si postavili své bivakovací přístřešky, ozdobili keřovitou borovičku a prostor kolem ní zaplnili dárečky. A že jich bylo! Vždyť každý z devatenácti účastníků (psa Čerdu nepočítaje) přinesl pro každého alespoň jednu drobnost. K tomu svíčky, prskavky, krabice vánočního cukroví, kolující ešus s dalšim a dalším litrem svařeného vína — ustálená podoba milé kamarádské oslavy, tentokrát v romantickém prostředí skal pod hvězdnatým nebem a výjimečně u ohně, na který každý donesl několik polínek...
Nedělní ráno bylo mrazivé, po vyndání z batohu voda v lahvi záhy chrastila. Když slunce pozlatilo vrcholky skal nad zamrzlým jezerem, odešli jsme na obhlídku Zvěřinova lomu a dalších menších děr s jezírky v lesích a pak jsme po zelené značce došli přes Skutíčko zase do Vrbatova Kostelce. Zde sedm účastníků skončilo na zastávce vlaku, ostatní si trasu prodloužili až do Chrasti u Chrudimě; za víkend to představovalo celkem 32 nebo 40 km.
Jubilejní, dvacátou „Předvánoční Vysočinu“ by měla pořádat 8. — 10. prosince 2006 nynější vedoucí oddílu výkonnostní turistiky Jitka. Budeme zvědavi, zda v našem nejbližším pohoří vybere ještě půvabnější místo, než byl „K2“ — což vůbec nemusí být snadné!
(Chl-)