Sobota 17. 9.

Odjedeme do Provodína, kde si prohlédneme Provodínské kameny:
Po MO na Dlouhý vrch. Pokračujeme asi 500 m po neznačené cestě ve směru modré značky. Na rozcestí jdeme vlevo stále neznačenou cestou a asi po 2 km přijdeme na MO. Jdeme vpravo na Lysou skálu. (Varianta pro méně odvážné: Z Dlouhého vrchu se vrátíme po MO na rozcestí u Provodína a pak pokračujeme rovně stále po MO na rozcestí pod Lysou skálou. Odtud vpravo po MO značce na Lysou skálu). Po prohlídce největšího a nejznámějšího z Provodínských kamenů se vrátíme k autokaru do Provodína.
Celkem asi 8 km

Všichni přejedeme autokarem do Nového Boru.

Po individuální prohlídce města a případném občerstvení se vydáme na nejvyšší bod našeho zájezdu, dominantu Novoborska, horu Klíč:
Po ZE od kostela na rozcestí s MO (2 km). Stoupáme po MO na rozcestí s ČE pod Klíčem (+2,5 km). Po ČE na vrchol a pak stále po ČE do Svoru (+2,5 km). V místě, kde se červená značka stáčí vlevo, pokračujeme asi 0,5 km podél silnice směr Cvikov k restauraci (dobře znají účastníci loňského zájezdu).
Celkem z Nového Boru asi 8 km

Po občerstvení v restauraci (zamluvená večeře) odjedeme v 17.30 do Cvikova na parkoviště u hotelu Dutý kámen.

Po ZE značce 1 km k přírodnímu útvaru Dutý kámen.
Po jeho prohlídce zpět k autokaru a odjedeme společně na ubytovnu.
Celkem 2 km

Neděle 18. 9.

Po snídani společně odjedeme v 8.00 hodin do Lísky.
Společně se vydáme nejprve asi 100 m bez značky po silnici a potom po ČE 1 km na Zlatý vrch.

Trasa A – pěšky ze Zlatého vrchu:
Po ČE kolem Studence (odbočka na vyhlídkový vrchol – tam a zpět asi 1 km) do Studeného (+6,5 km). Pokračujeme po ČE přes Pavlino údolí do Jetřichovic (+5,5 km).
Celkem z Lísky 13 km (s výstupem na Studenec 14 km)

Trasa B – z Lísky autokarem:
Po prohlídce Zlatého vrchu návrat do autokaru (+1 km ). Přejezd do Rynartic k hotelu, odtud po MO na rozcestí s ČE (+1 km ). Po ČE vpravo Pavliným údolím do Jetřichovic (+4,5 km ).
Celkem z Lísky asi 8 km

Trasa C – autokarem až do Jetřichovic:
Po prohlídce Zlatého vrchu návrat k autokaru a přejezd až do Jetřichovic.
Celkem z Lísky 2 km

V Jetřichovicích si můžeme vybrat jednu z variant:
1.
Z Jetřichovic po ČE přes vyhlídky (vždy k nim vede 200 m odbočka) Mariina skála, Vilemínina stěna a Ostroh na rozcestí Pohovka se ZE (+5,5 km včetně odboček na vyhlídky). Vlevo po ZE zpět do Jetřichovic (+2,5 km).
Celkem 8 km
Po návratu do Jetřichovic se ještě můžeme vydat na hrad Falkenštejn: asi 0,5 km po ŽL směr Pod Suchým vrchem a pak vlevo neznačenou cestou.
Celkem 2 km
2.
Z Jetřichovic po ČE jako 1 na Ostroh (+4,5 km vč. odboček). Odtud se vrátíme asi 0,5 km zpět na rozcestí se ŽL. Po ní jdeme na rozcestí s MO (+1 km). (Lze pokračovat ještě 0,5 km k restauraci Na Tokání a stejně zpět.) Pokračujeme vpravo po MO pod Suchý vrch (+0,5 km) a odtud vpravo po ŽL Haťovým dolem Branka do Jetřichovic (+4 km). Asi 0,5 km před Jetřichovicemi lze odbočit vpravo neznačenou cestou na hrad Falkenštejn.
Celkem asi 11 — 12 km

Přehled tras a km v neděli:
Trasa A1 A2 B1 B2 C1 C2
km 21 — 24 24 — 26 16 — 18 19 — 20 10 — 12 13 — 14

Z Jetřichovic odjedeme v 16.00 hod. do Pardubic.

Pěkné zážitky a slunečné počasí všem přeje


Dáša Vodová
13. 5. 2005

Zajímavosti na trasách

Sobota 17. 9.

Provodínské kameny
Jedná se o skupinku osamělých vyvřelých kopců, vesměs čedičových, která se vypíná severně až severovýchodně od Provodína (kousek od Jestřebí). Provodínských kamenů je celkem šest:
Lysá skála, známá též jako Spící panna [419], je ze všech nejvyšší a nejzajímavější. Je to bezlesý čedičový suk se zbytky stepních společenstev, proto také chráněný jako přírodní památka. Pod skálu vede turistická značka, dále na hůře přístupný vrchol musíme sami, nejlépe po jižním svahu. Odměnou je pak nádherný rozhled do širého okolí.
Michlův vrch [387] (též Michalův, Majchlův vrch) je, tak jako ostatní Provodínské kameny, zalesněn. Na jeho úbočí je starý čedičový lom. Zdejší čedič je bohatý na olivíny. Pod vrcholem je i stožár, ale protože se kopec patrně nachází na soukromém pozemku, není zde umístěna vrcholová kniha.
Puchavec, čili Neubauerův vrch, [341], leží až za silnicí Provodín — Srní. Dříve byl navštěvován pro výskyt zajímavých nerostů.
Pitrův vrch [345] a Strausův vrch [376] vystupují z luk směrem ke Kumerskému pohoří.
Dlouhý vrch [402] leží nejvýchodněji a je skutečně dlouhý. Posloužil jako výhodné místo pro stavbu vojenských valů za Josefa II. Je jediným z Provodínských kamenů, na kterém vystupuje znělec, nikoli čedič. Na táhlém hřebínku lze v habřině zjara nalézt spousty vzácnějších árónů.

Nový Bor
je město na severu Čech ležící 9 km od okresního města České Lípy, má třináct tisíc obyvatel. Město je doslova položené do zalesněné, kopcovité krajiny podhůří Lužických hor. Zeleň tak prostupuje celým městem. Velkoryse byla založena i komunikační síť, která dodnes vyhovuje. Drobné domky především navržené v pravoúhlé komunikační síti, položené do zeleně zahrad, sloužily k bydlení, ale i domácímu zušlechťování skla — broušením, rytím, malováním. Aby se surovina nemusela dovážet, vznikaly první hutě a po nich i rafinerie. Výroba a zušlechťování skla tak splynuly s obchodem a konjunktura, která je provázela, umožňovala městu budovat rozsáhlé občanské a technické vybavení v daném období, na obdivuhodné úrovni: vodovody, kanalizace, unikátní lesní hřbitov, vlastní elektrárna s teplárnou, kino, divadlo, hotel, pošta, banka, sklářská škola, většina z nich slouží v původní či zmodernizované podobě dodnes. Dnešní Nový Bor neztratil nic ze své atraktivnosti. Množství malých dílen malířů, rytců i brusičů skla, drobných i větších prodejen skla, nové soukromé sklářské pícky i hutě, nedávající návštěvníkům možnost zapomenout na to, kde se nachází. Je ve městě skla. Sklářské muzeum na náměstí Míru s unikátními sbírkami nabízí stálou, ale i obměňované výstavy skla a vývoj sklářského průmyslu na Novoborsku. Na náměstí v domě čp. 101 žil Bedřich Egermann, významný sklář, vynálezce sklářských technik (červená a žlutá lazura) a podnikatel. Za zmínku stojí i kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je významnou architektonickou, ale i kulturní a církevní památkou. Mezi další významné budovy patří i historický dům pošty, která je hned naproti kostelu. Lesní hřbitov je unikátním hřbitovem zasazeným přímo do lesního porostu. Okolí Nového Boru s množstvím rekreačních chalup a zařízení pro volný čas nabízí návštěvníkům další atrakce: přírodní koupaliště ve Sloupu, v zimním období nedaleký areál na Polevsku s vlekem, upravovanou sjezdovkou a vytyčenými běžkařskými tratěmi v zalesněném členitém terénu, skalní hrad Sloup, unikátní přírodní výtvor Panská skála (Varhany) na Práchni u Kamenického Šenova, Havraní skály mezi Novým Borem a Radvancem a v neposlední řadě přírodní rezervaci Klíč s kamenným mořem, která symbolizuje krásu našich Lužických hor.

Klíč
je jednou z nejznámějších krajinných dominant Lužických hor. Strmý znělcový kužel (760 m) nedaleko Svoru výrazně převyšuje okolní kopce a skalnatá plošina na jeho vrcholu umožňuje vynikající panoramatický rozhled na Lužické hory, Ještěd, Ralskou pahorkatinu, České středohoří a vzdálené kopce v Německu. Za jasného počasí je vidět i Jizerské hory a Krkonoše. Jihozápadní úbočí hory je přerušeno až 60 m vysokou, místy převislou skalní stěnou, na níž se v zimě vytvářejí mohutné ledové záclony, rampouchy a ledopády. Na příkrém svahu pod stěnou je rozsáhlé suťové pole. Na skalách a sutích můžeme při troše štěstí zahlédnout kamzíky, kteří byli v Lužických horách vysazeni na počátku 20. století.
Na mapách se hora poprvé uvádí roku 1720 pod jménem Kleis, jako Klíč je uvedena až v průvodci z roku 1928. Jméno hory se odvozuje od praslovanského výrazu "ključ", kterým bývala označována vyvěrající voda. Pod sedlem na západní straně kopce jsou opravdu vydatné prameny, sloužící dnes k napájení vodovodu, jehož přepad je v lese pod kamenným mořem upraven jako Kamzičí studánka.
Na Klíči nikdy nestála středověká tvrz, o níž se zmiňují četné lidové pověsti. Koncem 18. století připomínané zbytky staveb na vrcholu byly nejspíš pozůstatkem strážního stanoviště, z něhož se ohněm oznamovalo nebezpečí do vnitrozemí. V roce 1850 zřídil místní lesník na vrcholu ochrannou chatku a roku 1872 byla na upravené skalní plošině postavena malá turistická chata, která sloužila až do 2. světové války. Dodnes používanou serpentinovou cestu na vrchol upravili novoborští alpinisté v roce 1893.

Dutý kámen (379 m)
je přibližně 600 m dlouhý zalesněný hřbítek, vybíhající jižním směrem od silnice ze Cvikova do Kunratic asi 0,5 km od Drnovce. Hřbet vystupuje asi 20 — 30 m nad okolní terén a je tvořen lokálně zpevněným křídovým pískovcem, proťatým po celé délce asi 3 — 4 m mocnou žílou třetihorní vyvřelé horniny, zvané polzenit. Tato žíla ale nikde nevystupuje až na povrch, takže její existence byla potvrzena teprve při hloubení silničního zářezu v 70. letech 20. století. Dutý kámen je pozoruhodný především sloupkovým rozpadem pískovce. Tento mimořádný geologický jev byl už od roku 1914 chráněn kunratickou sekcí Horského spolku pro nejsevernější Čechy a po 2. světové válce byla jeho ochrana znovu vyhlášena v roce 1955.
Vznik pískovcových sloupečků na Dutém kameni způsobila vyvřelá hornina, která sice nepronikla až k povrchu, ale horké plyny a páry, které její průnik doprovázely, stoupaly po puklinách vzhůru a zahřály okolní pískovec na vysokou teplotu. Tato teplota sice nestačila k roztavení horniny, ale způsobila její zpevnění prokřemeněním. Při následném chladnutí došlo spolu se zmenšováním objemu horniny ke vzniku kontrakčních trhlin a k rozpukání pískovce na tenké svislé desky. V nejbližším okolí puklin, kde bylo zahřátí nejintenzivnější, byly tyto desky rozděleny ještě příčnými trhlinami na menší části a tam, kde došlo k velkému zhuštění příčných trhlin, vznikly drobné čtyř- až šestiboké pískovcové sloupečky. Proto jsou sloupečky vyvinuté jen v těsné blízkosti puklin a ve větší vzdálenosti rychle přecházejí přes deskovité partie do celistvého pískovce. Na Dutém kameni je sloupcová odlučnost pískovce viditelná na několika místech, ale nejlépe je vyvinutá na 2,5 m vysokém skalním suku, který stojí asi uprostřed hřbetu.
Dutý kámen byl lidmi využíván již v 19. století, především k těžbě pískovce. Jámy po lámání pískovcových sloupků, používaných hlavně v okrasných zahrádkách, jsou dosud patrné kolem cesty v severní části hřbetu, větší pískovcové kvádry se lámaly zejména v okolí vyhlídky na jižním konci hřbetu. Pískovec se těžil také ve velkém lomu na východním svahu, v jehož hlavní stěně je dobře vidět vztah pískovcových sloupečků k dlouhé vodorovné puklině. Ve zdejších lomech se údajně lámal i kámen na stavbu věže cvikovského kostela sv. Alžběty.
V jižní části hřbetu jsou četné pískovcové skály, mezi nimiž bylo v letech 1913-14 péčí kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy upraveno výletní místo, nazývané od té doby Körnerova výšina (Körnerhöhe). Od hlavní silnice k němu dodnes vede upravená cesta se zbytky vytesaných schodů. Zpočátku prochází mezi starými lesem zarostlými těžebními jámami, pak vystupuje na nevelkou zarovnanou plošinu, míjí velký lom na východním svahu a poté zvolna sestupuje k upraveným skalám. Na jejich začátku je vytesaná plošinka Karolínina odpočinku s kamennou lavicí, jejíž opěradlo zdobí reliéf koruny s výrazným, ale dnes již téměř nečitelným názvem "Karolinenruh". Kdysi odtud býval pěkný výhled ke Kunraticím, který je však dnes již zcela zakrytý vzrostlým lesem. V sousední skále je vyhloubena nevelká jeskyňka a hned za odpočívadlem vyčnívá vzhůru nejvýznamnější skalní suk, nazývaný někdy podle svého tvaru

Vějíř nebo Varhany
podle původního německého názvu "Orgelpfeifenstein" (= Varhanní píšťaly). Tento 2,5 m vysoký skalní útvar je složený z drobných čtyř- až šestibokých pískovcových sloupečků, širokých 2 — 5 cm a vysokých až 3 metry, které se směrem vzhůru vějířovitě rozevírají. Ze schodů pod skálou je možné na západním svahu spatřit štíhlou horolezeckou věž s malou dutinou na úpatí, nazývanou Sloupská jehla.
Hřebenová cesta dále pokračuje na malé prostranství mezi skalami, vytvořené lámáním pískovcových bloků. Do jedné z jeho svislých stěn je vytesán reliéf hlavy s vavřínovým věncem. V roce 1913 jej vytesali dva místní umělci a členové kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy, řídící učitel Karl Beckert a četnický strážmistr Karl Bundesmann, jako upomínku stého výročí úmrtí německého básníka Theodora Körnera (1791 — 1813). Körner pocházel z Drážďan, studoval filosofii a přírodní vědy, ale kvůli nedovolenému souboji musel opustit svou vlast. Odešel proto do Vídně, kde psal veršované divadelní hry v Schillerově stylu. V březnu 1813 vstoupil k dobrovolníkům, bojujícím proti Napoleonovi za osvobození Německa, a přitom psal verše, které se mezi lidmi rychle šířily. Již v prvním boji v červnu byl vážně raněn, po zotavení se vrátil zpět k oddílu, ale v srpnu 1813 v další bitvě u Gadebusch padl, ve věku pouhých 22 let. Jeho bojovná lyrika vyšla posmrtně roku 1814 ve sbírce Lyra a meč. Oba tyto symboly jsou také znázorněny ve věnci kolem Körnerova reliéfu. Do skály za reliéfem je vytesané úzké schodiště s 38 kamennými stupni, vystupující na ploché temeno Širokého kamene s osmihranným kamenným stolem a lavicí. Na stole byla kdysi astronomicko-geografická orientační tabule a sluneční hodiny, z nichž se však dodnes dochovaly už jen nepatrné zbytky. Na východní straně stolu je vytesaný eliptický medailon s datem zhotovení 19. 7. 1914, iniciálami kunratické sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy a jménem jejího tehdejšího předsedy, učitele Franze Řeháka. Na dalších stranách stolu najdeme údaje o místní odchylce od středoevropského času (-1 min. 22 s) a o zeměpisné poloze místa: 50°46'13" severní šířky a 14°39'35" východní délky, což odpovídá 32°19'20"F (zeměpisná délka, měřená od Ferra na Kanárských ostrovech). Z vyhlídky je vidět k severu na Zelený vrch s osadou Drnovec na úpatí, západním směrem leží město Cvikov s výraznou dominantou Klíče a na jihu vyčnívá zaoblený vrch Ortel.
V sousedství vyhlídky je několik skal, z nichž ta nejvyšší je u paty poměrně úzká, směrem vzhůru se rozšiřuje a v horní části má zajímavou dutinu. Lidská fantazie jí dala v minulosti řadu jmen, jako například Zvon, Jehla, Jezdec, Rytíř nebo Soví hlava, nejčastěji se však nazývala Dutý kámen a její jméno postupně přešlo na celý hřbet.
Skály jsou také v severní části hřbetu na strmém svahu směrem k Drnovci. Větší z nich dříve využívali i horolezci, kteří je nazvali Krásná a Žlutá stěna, Kužel, Spárová stěna a Půlený kámen. V jejich blízkosti je také asi 20 metrů dlouhá, nízká a částečně zasypaná puklinová jeskyně, zvaná Ševcovská díra (Schusterloch). Její hlavní chodba se směrem do hloubky zužuje, asi po 7 metrech se větví na dvě nízké a úzké chodbičky, z nichž levá ústí do nevelké rozšířené prostory, vysoké až 2 metry. O jeskyni se traduje, že v ní kolem roku 1905 žil jeden z barabů, pracujících na stavbě dnes již zrušené železnice ze Cvikova do Jablonného.

Neděle 18. 9.

Líska
Táhlá údolní ves na jižních svazích Studence, 4 km na sv. od České Kamenice, jejíž je místní částí. Východisko pěších túr na Zlatý vrch (přírodní památka) a Studenec (přírodní rezervace), při silnici Děčín-Varnsdorf. Dne 19. 5. 1757 západně od Lísky přepadlo rakouské vojsko část pruské armády ustupující tudy po prohrané bitvě u Kolína. Po tuhém celodenním boji zde zanechali poražení Prusové větší část svých vozů a vybavení. Na svazích v okolních lesích jsou řopíky čs. pevnostní obranné linie z let 1936-38. Početné rekreační objekty, koupaliště. Na katastru vsi Líska je stejnojmenná přírodní památka — naleziště měsíčnice vytrvalé. V okolí se v magmatických horninách nalézají nerosty zeolity — puchavce (krystalické hlinitokřemičitany), např. gismondin.

Zlatý vrch (též Lískovec)
Čedičový vrch (657 m) vysunutý k jihu z pásma Studence, asi 1 km vých. od vsi Líska, 1,5 km na jv. od Studence. Vulkanické těleso bylo ve čtvrtohorách vypreparováno z křídových pískovců. Na vých. a jižním svahu kupy byla v 60. létech těžbou kamene (používaného pro jeho odolnost i při stavbě mořských hrází, např. v Holandsku) odkryta vnitřní struktura tělesa s pravidelnou sloupcovitou odlučností. Až 30 m vysoké sloupy olivinického čediče jsou ve středu útvaru svislé, směrem k okrajům tělesa se jejich sklon zmenšuje až do horizontální polohy. Vrchol překrývá mladší čedičový příkrov bez vyvinuté odlučnosti. Vyhlášením chráněného přírodního výtvoru byla těžba zastavena a hlavní lomová stěna bude zachována. Podle některých odborníků je tato lokalita cennější než známá Panská skála (Varhany) u Kamenického Šenova.

Studenec (nesprávně Studený vrch)
Široce kuželovitý vrch z olivinického čediče (736 m) 4 km na sv. od České Kamenice, 1 km na sz. od horního okraje obce Líska. Na sever a západ spadá příkře do údolí Studeného potoka k obci Studený (výškový rozdíl 400 m), na jižním a vých. svahu jsou na několika místech rozsáhlá suťová pole. Název hory podle pramene chladné vody na sv. výběžku. Studenec byl kdysi součástí nejstaršího triangulačního systému Čech (viz latinsky psaný nápis na kamenu u rozhledny). Už v roce 1854 tu byla postavena rozhledna (druhá nejstarší v Čechách), nahrazená r. 1888 dnešní (již velice zkorodovanou a nepřístupnou) železnou stavbou, dílčí výhledy jsou z některých suťových polí (pohled na sever: zleva obec Vlčí hora, vrch Vlčí hora, obec Doubice, Spravedlnost, Vápenný vrch, Široký vrch, vpravo obec Chřibská). Pod rozhlednou jsou malé zbytky (sklep) bývalé turistické chaty. Na Studenci a v okolí žije kamzík horský vysazený zde na počátku 20. století. Vrcholek hory je územím přírodní rezervace označované jako Studený vrch.

Studený
Přípotoční ves (330 m) v údolí Studeného potoka pod severozápadními svahy Studence, 5 km na ssv. od Č. Kamenice, jejíž je místní částí. Převažuje rekreační osídlení. Kříž s pietou kolem roku 1800. Asi 0,5 km jižně od obce jehlancový pomník, poslední dochovaný z těch, které v kraji připomínaly bitvu roku 1757 u Lísky.

Rynartice
Náhorní ves (350 m) severně nad údolím Chřibské Kamenice při silnici Chřibská-Hřensko, 1,5 km východně od Jetřichovic, jejichž jsou místní částí. Připomínají se v roce 1357. Převažuje rekreační charakter. Při silnici směrem na Jetřichovice za obcí vpravo ve svahu tzv. Trpasličí jeskyně, ve skále vytesané schody a výklenky s reliéfy a soškami trpaslíků. Nad vsí Křížový vrch (408 m) s dobrým rozhledem: jv. Studenec, Zámecký vrch (u Č. Kamenice), v. Jedlová, Malý Stožec, sv. Spravedlnost (u Doubice), sz. Jetřichovické skály, Koliště, v dáli Velký Winterberg, z. Vysoká Lípa, v dáli vrchy Saského Švýcarska, táhlý Zschirnstein, jz. Růžovský vrch, v dáli Děčínský Sněžník s rozhlednou.

Pavlino údolí
3 km dlouhý skalnatý důl, turistický vyhledávaný úsek Chřibské Kamenice (hojnost pstruhů) zhruba mezi obcemi Studený a Jetřichovice. Začíná na západě u přítoku Studeného potoka, klikatě vede mezi zalesněnými pískovcovými stráněmi a skalami záp. směrem, vyúsťuje v širokou údolní nivu poblíž Grieslova Mlýna (bývalá niťárna, dnes škola v přírodě), kde je louka, vysušený rybník, koupaliště a veřejné tábořiště. Na záp. okraji (před rybníkem) skalní výklenek zvaný Rusalčina jeskyně. Přístup do údolí i od jv. ze vsi Studený a Lipnice nebo od sz. z Rynartic

Jetřichovicko
Skupina rekreačních obcí a osad Jetřichovice, Rynartice, Všemily, Srbská Kamenice, Stará a Nová Oleška je situována převážně v romantických Jetřichovických stěnách, které oplývají mnoha rozmanitými vyhlídkovými skalními útvary (Rudolfův kámen, Vilemínina stěna, Mariina skála aj.). V Srbské Kamenici začíná třetí soutěska říčky Kamenice (Ferdinandova — nazvána na počest návštěvy arcivévody Ferdinanda d´Este, který se při té příležitosti kousek po proudu svezl — či Srbskokamenická soutěska), která končí u Dolského mlýna. Místy je ji třeba po skalách obejít, anebo přebrodit. Severovýchodně od Jetřichovic leží vyhledávané výletní místo "Na Tokání" (bývalé lovecké sruby knížat Kinských), jihovýchodně pak skalnatý důl Chřibské Kamenice zvaný Pavlino údolí. Oblíbenou rekreační oblastí jsou Olešské rybníky ve Staré Olešce.

Jetřichovické skály
Toto označení není totožné s širším zeměpisným pojmem Jetřichovické stěny; je to turistické označení věnce pískovcových skalních stěn, ostrohů a věží, které terasovitě ze severu a východu obklopují obec Jetřichovice. Pohledové dominanty jsou na s. vrchy Koliště a Rudolfův kámen, na sv. a v. Vilemínina stěna, Mariina skála, Havraní kámen a Falkenštejn, na jz. Čedičový vrch. Názvy hor a skal nejsou původní, v minulém století byly tři nejvýraznější výšiny přejmenovány podle členů rodiny tehdejších držitelů panství z rodu knížat Kinských. Č zn. je osou vedoucí přes většinu těchto míst, mezi Jetřichovicemi a Šaunštejnem jí sleduje naučná stezka Jetřichovické skály.

Mariina skála
Novější název prostředního ze tří charakteristických pískovcových hrotů (428 m), 1 km na sv. od Jetřichovic, původně nazývaný Velký Ostrý. V 1 km výstupu překonáme přes 400 dřevěných či vytesaných schodů. Z výhledové plošiny (s dřevěnou boudičkou) rozhled od severu přes západ po jv. Tradičně oblíbené místo pro pozorování západu slunce. V bezprostřední blízkosti altánu na okraji pískovcové plošiny velmi pěkně vyvinuté pseudoškrapy. Na západním a jihozápadním úbočí jsou v roklích skalní věže s lezeckými cestami.

Vilemínina stěna (Černá stěna)
Nejsevernější ze tří charakteristických masívů (439 m), 1,5 km na sv. od Jetřichovic. Původní název Černá stěna změněn až v 19. století, na starších turistických mapách též Jetřichovická stěna. Z vrcholové skalní plošiny pěkné výhledy k západu. Při sev. okraji stěny horolezecké věže.

Ostroh
Původně Vysoký kámen, později Rudolfův kámen, výhledový vrch (484) severně od Jetřichovic.

Falkenštejn (Sokolí)
Zbytky skalního hradu na nejjižnějším pískovcovém suku (303 m) v masívu Havraního kamene na sv. okraji Jetřichovic (0,5 km od Jetřichovic). Vznikl patrně už koncem 13. století na ostrahu České stezky do Lužice, první zmínka až k r. 1395, od r. 1406 majetek rodu Berků z Dubé a později Vartenberků, v husitském období zprvu na straně lužického Šestiměstí, pak naopak základna pro kořistní výpravy do Lužice, proto r. 1444 obléhán a poškozen, ještě r. 1457 obýván, čímž záznamy končí. V době romantismu se stal oblíbeným cílem výletníků, r. 1852 byl prozkoumán, upraven přístup. Skála rozdělena rozsedlinou, kterou také vede přístup na hrad: původně se vcházelo od východu (dole vlevo ve výklenku stopy po studni původně hluboké 25 m), nyní od západu (ošlapané schody, nezajištěno). Poblíž této cesty je vpravo otřelý reliéf erbovního znaku sokola s křížkem. Na plošině sev. části skály jsou vytesané zbytky rozlehlé komnaty (6 x 12 m) s náznakem klenutí a s impozantním výhledem k s. na Havraní kámen (393 m), je zde vyryt letopočet 1593, ale v té době byl již hrad pustý. Vedlejší vytesaná místnost patrně bývala kaplí (kvádr jako oltář). Výhled: jz. Růžovský vrch, z. Kočičí (Kacířský) kostel (hrádek) u Jetřichovic, v dáli Děčínský Sněžník a skalní vrchy v SRN, s. Havraní kámen (kryje další štíty Jetřichovických skal).

Haťový důl (Mostkový důl)
Vede z Jetřichovic pískovcovými skalami zprvu k východu pod jižními svahy Falkenštejnu a pak stoupá k sv. do sedla mezi Suchým vrchem a návrším Na Tokání.

Suchý vrch
Zalesněný čedičový vrch (481 m) ve vých. části Jetřichovických stěn, 2,5 km na sv. od Jetřichovic, 1 km na jv. od Tokání.