V pátek večer jsme přijeli do Chvaletic, kde jsme museli vzdorovat silnějšímu dešti, před kterým jsme se uchýlili do místního Kulturního domu. Zdrželi jsme se na večeři, po které jsme mohli vyrazit na další cestu již bez deštníků. Výstupem na hřeben Železných hor jsme se zahřáli. Teplou noc jsme strávili v příjemném klínu místní přírody.

Ráno jsme prošli kolem Vlčího hrádku a rozsáhlých ovocných sadů do Semtěše. Poslední zimní den chtěl dostát svým povinnostem. Foukal studený vítr a proletovat sníh.Byli jsme však dobře připraveni a na rozloučenou se zimou jsme se vnitřně ohřívali. Další útulnou, kterou jsme navštívili byl motorest U Sv. Václava, kde jsme vydatně poobědvali. Nálada se vylepšila nejen přijatou energií, ale i tím, že se začalo objevovat sluníčko. Za krásného počasí jsme došli do Třemošnice, kde jsme hodnotili vysoký průtok vody ve Zlatém potoce. V Hedvičině údolí jsme narazili na pozůstatky zimy. V sevřeném údolí byla na cestě podél potoka ještě vydatná vrstva sněhu, v exponovaných místech zledovatělá. Naštěstí jsme měli s sebou skládací hůlky, které se hodily pro zvýšení bezpečnosti. Přírodní rezervaci Lichnice ? Kaňkovy hory jsme museli obejít, protože je pro veřejnost uzavřena. Pomalu jsme nabírali výšku a z počátečních 300 m n. m. jsme se dostali až pěti stům. V místech, kam sluníčko tolik nemůže, bylo sněhu ještě požehnaně a prošlapávání bylo náročnější.

V plánovaném večerním čase jsme se ještě za světla dostali na večeři do Penzionu Plynostav u sečské přehrady. Poslední úsek sobotního dne jsme ukončili kontrolou stavu rekreačního objektu našeho metodika. Objekt byl čistě náhodou poblíž trasy pochodu. Když jsme ověřili, že před námi v chatě nebyl žádný nezvaný návštěvník, stali jsme se my návštěvníky zvanými. Noc byla zcela jasná, dalo se očekávat snížení teploty hluboko pod nulu. Měkké povahy proto podlehly představě nocování pod střechou, kde se teplota přece jen udržela nad nulou. Skalní bivakáři však zůstali venku jako vnější ostraha areálu.

Neděle byla opět ve znamení trvající tlakové výše a slunečného počasí. Tající sníh vytvořil v noci na silnicích nebezpečné klouzačky, obzvlášť v zatáčkách a stoupáních. Naštěstí jsme nemuseli jezdit autem. Prošli jsme Hoješínem a Klokočovem. V Modletíně jsme měli štěstí, protože jsme se mohli podívat do místního kostela, který byl otevřen a chystal se právě na svěcení Květné neděle. Z Dolního Bradla na Chrudimce jsme se vydali pralesem Polom k nejvyššímu místu celé trasy do výšky cca 650 m n. m. V pralese ještě nějakou dobu bude vládnout zima, protože sněhu je tam ještě dost. Pro fotografy bylo dostatek možností, jak zachytit náladu zimního lesa prozářenou sluncem.

Sestupem po silnici jsme se dostali do Trhové Kamenice, kde byl plánován oběd a vlastní akt přivítání jara. To dorazilo přesně ve 13.33 hod. a my jsme si tento okamžik s pohledem na hodinky nemohli nechat ujít. V zimě jsme vešli do hospody a na jaře vyšli z hospody! Bylo ještě dost času, abychom se zastavili u busty TGM na náměstí. Závěrečná část víkendové cesty nás zavedla do sněhu cestou kolem hřbitova do Petrkova. Cítili jsme, že Hlinsko není daleko a že máme ještě čas a sílu jít zkratkou. Cesta se na náš vkus zbytečně kroutila a obcházela pole. Vzali jsme to přímo přes zasněženou oranici, kterou jsme prošlapávali asi 2 km. Po silnici do Hlinska už bylo jen kousek.

Podle předpovědi počasí na tento víkend to nevypadalo na opalovací krém, byl by však býval vhodným doplňkem výbavy. Za krásného počasí jsme ušli asi 60 km a přivítali jaro, které se může ujmout vlády.


Slávek